Tajemství původu 7 - Vyčteníčko sedmé - Život na stánku 2 aneb Sobota jako malovaná

Opět přicházím za Petrem na stánek, tentokrát už okolo 11 hodiny. Lidí je mnoho, zjevně nakupují na víkendové obědy, či večeře.
Někdo si kupuje skleničku růžového, a protože není schopen se vyjádřit jasně, je mu omylem nalita sklenka polosuchého, kterou nechce. Obětuji se a sklenku beru na sebe a píšu si první čárku na účet...
Přicházejí další zákazníci a nastává čilý společenský ruch, kdosi kupuje dokonce 3 láhve Solarisu. Líbí se mi solidarita stánkařů, jeden potřebuje drobné /my/, druhému došel led, neboť výrobník ledu nestíhá /opět nám/. Mezitím zjišťujeme, že lednice zatím místo chlazení ohřívá, což není účelem, později se částečně umoudří a alespoň nehřeje...
Poskytnutý led je ve velkých tabulích, Petr je rozbíjí kleštěmi a samozřejmě se drobně pořeže, kleště holt nejsou sekáček na led.
Nově příchozí zákaznice je v krátkých letních šatech barvy světle červené, přesněji obtížně definovatelné a chce víno celého barevného spektra, pro svoji společnost dalších dvou kamarádek a kamaráda, obsazují nedaleké dvě lavičky...
Poté, co dorazí pro druhou várku, prohlašuje, že je po včerejším tahu, na to rozhodně nevypadá, což jí galantně sděluji a společenská konverzace je zahájena...
Znovu přichází pro další víno, se ptám, jaké barvy jsou její šaty /je fakt moc hezká!/, domnívá se, že jahodové, nastal tedy čas na silný kalibr - ptám se, jestli by nemohly být cyklámenové a čekám na obdivné uznání. Ukazuje se, že cyklámenovou /česky bramboříkovou, ale kdo by chtěl mít bramboříkové šaty, že?/ barvu vůbec nezná, a protože je nejen pěkná, ale i mladá, tak si barvu ihned vygooglí a mně se dostává štědré porce obdivu i od kamarádek, které také neznají cyklámen...
Někdy se pokročilý věk vyplatí!
Čas ubíhá, kšefty se hýbou, jsme informováni se, že se bude na trzích filmovat, přichází interesantně prošedivělý vysoký chlapík, dává si víno a od společnosti lavičkových dam se dozvídám, že je to chorvatský herec, který hrál ve filmu GangsterKA. To zas netuším já...
Čas se nachýlil, nastal hon za skleničkami, které jsou vratné, ale nikdo nikam nespěchá, své společnosti zaměňuji sklenky za kelímky, další sklenky vysomruju zpátky od pořadatelů, Petr balí stánek, moje nová přátelská společnost ještě chce další víno, ale auto je naloženo částmi stánku, těmi nejtěžšími... Pijáci to nevzdávají a vydávají pro další víno do vinotéky, protože dali přednost kvantitě před kvalitou.
Odcházím, je 14.45 a o hodinu později mi Petr píše SMs - Jsou tady pořád všichni -.

Tomáš Štipský